Nabídka na řízení autobusu bez vyznačené skupiny D v řidičáku se neodmítá. Díky ní se můžeme podělit o zážitky z jednoho netradičního testu Světa motorů.

Na letištní plochu v Panenském Týnci jsme přijížděli s velkým očekáváním. Kdo za volantem autobusu sedí každý den, tomu bude asi připadat naše nadšení dětinské. My jsme ale zvyklí při testech usedat na nižší sedačky a otáčet menšími volanty. Bude totedy extra zážitek. Vyzkoušet si můžeme nový městský autobus japonské značky Isuzu i jeho sourozence pro delší výlety. Oba tu stojí připravené a jejich masky budí dojem, jako by se na nás usmívaly.

Řadit jako v osobáku

„Tak který chcete první? Manuál, nebo automat?“ ptá se Viktor Wiesner, jednatel firmy Turancar, která k nám autobusy vyráběné v Turecku dováží.„Pojďte do toho zlatého,“ nečeká na odpověď a zamíří k luxusněji vybavené dálkové variantě. Jdeme za ním a vstupujeme předními dveřmi. „Je to verze pro třiatřicet cestujících s bohatou výbavou,“ upozorňuje a ukazuje interiér s vysokou střechou. My se ale hned zajímáme spíš o sedadlo za volantem. Letmým pohledem zjišťujeme, že jako první vyzkoušíme manuál. „Tak se posaďte a nafoukněte si sedačku,“ říká průvodce a ukazuje na páčku, po jejímž zatlačení řidiče neviditelná síla zvedne blíže k volantu. Teď už jenom odbrzdit, zařadit rychlost a pomaluse rozjet. „Vůbec nekoukejte, co je na té páce nakreslené, a řaďte jako v osobáku,“ zní důležitá rada. Na místě jedničky klasického dvojitého „háčka“ je dvojka a na tu se dá více než osmitunový kolos do pohybu. „Teď byl podtočený!“ kritizuje Wiesner, když asi v sedmnácti stech otáček dojde k přeřazení o stupeň výše. „Optimální je motor trochu vytočit. Klidně až na dva a půl tisíce,“ dodává. Při dalším přeřazení už se nedá neposlechnout. Vjíždíme na dlouhou letištní plochu.Už po pár kilometrech jsme se cítili za volantem jako doma Na rovince už řadíme pětku a šestku jako mazáci……

Text: Roman Beránek
roman.beranek@axelspringer.cz